Archeologický výzkum na staveništi souboru rodinných domků na lokalitě Křeslice - Ke štítu probíhal v letech 2002 a 2003. Specifikou výzkumu je nenápadnost a velmi obtížná archeologická zkoumatelnost plošných archeologických celků. Metodika a strategie plošného odkryvu byla výrazně ovlivňována nevýrazným barevným kontrastem výplní objektů a podloží. Odebírání jednotlivých vrstev výplní mohli z větší části provádět jen archeologové či studenti archeologie s praxí v oboru.
Výzkum neolitického sídliště přinesl několik mimořádně důležitých poznatků. Počtem odkrytých situací se lokalita řadí k nemnoha zkoumaným sídlištím z nejstarší fáze neolitického osídlení ve střední Evropě, u nichž se nabízí možnost sledovat prostorové vztahy jednotlivých funkčních areálů sídliště a strukturu zástavby. K velkým překvapením výzkumu patří absence pozůstatků tzv. dlouhých domů, typických obytných objektů neolitických sídlišť, které se projevují řadami tzv. kůlových jam - negativů po sloupové konstrukci stěn a střechy. Interpretaci daného jevu bude možno řešit až po prozkoumání plochy parcel, která poskytne reprezentativnější pohled na rozložení zahloubených objektů. Dnes lze opatrně uvažovat o odlišné podobě a konstrukci domů, než jak ji známe z pokročilého období neolitu. Jako podstatné se ukazuje detailnější sledování žlabů, které zřejmě mohou souviset s ukotvením nosných sloupů.
Neméně významná je i početná kolekce artefaktů. Z rozboru velkého množství keramických fragmentů, která představuje jeden z největších souborů v rámci střední Evropy, bude možno stanovit druhou a velikostní skladbu inventáře nádob. Cenné je i výrazné zastoupení kamenné štípané industrie a množství kamenných zrnotěrek.
Neolitické objekty též představují jeden z modelových souborů, umožňujících sledovat přímý vztah mezi typem zásypu a skladbou příslušné keramické kolekce. Již během vlastního odkryvu se ukazoval výrazný početný výskyt, často i velkých fragmentů nádob ve svrchních vrstvách objektů. Spodní části výplní objektů, zjevně záměrně zasypaných, naopak obsahovaly většinou nepočetné kolekce drobných střepů. Vizuální odlišnost obou částí výplní nabídne spolu s kvantitatvní a prostorovou analýzou keramiky řešit otázku odpadových areálů, v současné době jedenu z nejčastěji diskutovaných problematik archeologického výzkumu sídlišť. Z důvodů sledování způsobu vzniků výplní byly též u vybraných situací detailně trojrozměrně zaměřovány jednotlivé artefakty.
Chronologicky mladší komponetu reprezentuje několik zahloubených sídlištních objektů a pohřebiště ze starší doby římské, zřejmě z druhé poloviny 1. století n. l. Zkoumaná lokalita se řadí k nemnoha příkladům, které dovolují řešit prostorové vztahy sídliště a příslušného pohřebního areálu. Identifikace doposud neznámé lokality též přispívá k rekonstrukci sídlení sítě regionu, sousedícího s intenzivně sledovanou oblastí Říčanska, kde se podařilo reprezentativně mapovat strukturu osídlení z daného regionu.
Cenné nálezy byly získány z výzkumu pohřebiště, konkrétně dvou žárových hrobů uložených v keramické urně. K pohřební výbavě patřily bronzové a železné spony, železná dýka, pravděpodobně železný klíč a železné šídla. Ze sídlištních objektů doby římské si zasluhují pozornost zásobní jámy a pece na tavbu železné rudy.
Při plošném výzkumu objektů byl též kladen důraz na odebírání vzorků pro archeobotanické analýzy, jejichž výsledky dovolují rekonstruovat vegetační pokryv v blízkém okolí i zemědělské hospodaření obyvatel sídlišť. Téměř ze všech zahloubených situací byly odebírány reprezentativní vzorky výplní, které byly proplavovány za účelem získání zuhelnatělých makrozbytků rostlin. Soubor uhlíků nabízí pohled na skladbu palivového dřeva a druhové zastoupení dřevin v okolí. Velmi cenné informace o hospodaření poskytuje druhové složení obilovin a plevelů, identifikovaných především ze zbytků semen. V případě sídliště kultury s lineární keramikou lze dokonce hovořit o naprosto unikátním souboru makrozbytků v rámci celých Čech.