Prachatice, opevnění
Výzkum: Jaromír Beneš - Jan Kypta - Kamila Věšínová
Prachatice patří z hlediska stavební historie k nejlépe dochovaným jihočeským městům. Značnou měrou k tomu přispívá typický prstenec městských hradeb. Při založení města v 2. pol. 13. století neměly Prachatice zřejmě žádné těžké opevnění, počítat lze zřejmě s určitým palisádovitým ohrazením. V třetí čtvrtině 14. století byly postaveny 2 kamenné městské brány a pás opevnění dřevěné a hlinitokamenité konstrukce. Někdy v 2. polovině 15. století byla postavena vrcholně gotická kamenná hradba, zřejmě až po dvojím dobytí města Janem Žižkou. Druhý pás opevnění nese pozdně gotické stylové znaky. Je již plně přizpůsoben střelným zbraním, což dokládá hustá síť střílen a oblé dělové bašty.
Archeologický výzkum severního úseku vnější hradební zdi byl vyvolán rekonstrukcí hradby. Výzkumná sezóna navazovala na záchranný výzkum společnosti Archeos, prováděný v roce 2000 v prostoru jižně od Dolní (Písecké) brány a na výzkum Jihočeského muzea a společnosti Archeos, provedený v roce 2001 v prostoru rekonstruovaného úseku v Zahradní ulici. Archeologický výzkum v roce 2002 prozkoumal dosud nejpočetnější množství archeologických situací v rámci hradebního systému.
- Výstavba severního úseku probíhala pravděpodobně rychle a koordinovaně. Základy kamenné hradby byly stavěny do geometricky přesně vytěžené stavební jámy. Vkopové zásahy podél zdi jsou vesměs velmi tenké v řádu centimetrů.
- V sondě S4 a S5 byla zjištěna hrana předsunutého hradebního příkopu. Zjištění jeho rozsahu a hloubky přesahuje záměr této etapy výzkumu.
- Současný vnější terén je zhruba o 150 cm výše, než byl v době výstavby hradby.
- Hradba (případ sond S1 a S2) byla vystavěna do terénu, kde již tehdy byly středověké sídlištní objekty, které byly výstavbou pravděpodobně zrušeny.
- V sondě S2 byl zjištěn objekt s bohatým obsahem keramických zlomků, které se zde uložily těsně po výstavbě kamenné hradby.
- Všechny sondy ve vnitřním násypovém tělese soudobého parkánu prokázaly existenci homogenního zásypového materiálu okrově-oranžové barvy, který sem byl navezen někdy v průběhu 18. století. Okénko ve zdi v sondě S3 přesvědčivě ukazuje, že kamenná hradba byla budována jako výšková bariéra (pravděpodobné přepokládané dřevěné ochozy, obsluhující střílny se nedochovaly), okénka v pravidelných rozestupech sloužila nejspíše pro pozorování.
Archeologický výzkum přinesl cenné doklady hmotné kultury (zejména keramické nálezy) z konce středověku a z počátku novověku. Tento materiál jistě poslouží jako základ místní chronologické sekvence.
