Netolice, Na Jánu 2000
Výzkum: Jaromír Beneš - Petr Hrubý
Hradiště Na Jánu v Netolicích je obecně řazeno k přemyslovským správním hradům. Hrad měl v raném středověku dobré podmínky k rozvoji, zejména díky vhodné poloze v relativně méně osídlené jihočeské krajině. Z 12. a 13. století již disponujeme písemnými údaji o netolických kastelánech a o podhradí s kostelem sv. Václava. K roku 1253 je v listině Přemysla Otakara II. jmenován kastelán Jaroslav jako svědek právního úkonu, který stanovil i privilegia vyšehradské kapitule v Praze. Na počátku 13. století se uvádí v Netolicích trh s clem. Brzy poté však hrad začal ztrácet na významu, neboť mu začala konkurovat nová královská střediska České Budějovice a kamenný hrad Hluboká. Celá oblast pak přešla pod správu kláštera Zlatá Koruna.
Přes značnou popularitu problematiky hradišť v archeologii byla tomuto typu lokalit ze závěru raného středověku v jižních Čechách věnována dosud poměrně malá pozornost. Archeologický výzkum hradiště Na Jánu v Netolicích odkryl poprvé v jihočeské oblasti archeologické situace v reprezentativním rozsahu. Netolický výzkum tak poskytuje první ucelený soubor údajů z opevněného hradu mladší a pozdní doby hradištní z jižních Čech. Byly položeny dvě velké sondy, z nichž v každé bylo prozkoumáno několik desítek vrstev a objektů. Na základě terénního pozorování a prvních úvah nad archeologickým materiálem lze vyslovit několik předběžných závěrů.
Keramický materiál z nejstarších vrstev naznačuje, že se na sondovaném místě objevuje první sídlištní aktivita až v průběhu 10. století. Lze poměrně spolehlivě uvést, že na námi sledovaném místě se vrstvy starší než 10. století nevyskytují. Sondáž z roku 2000 potvrdila, že se jedná o hradiště z dob přemyslovské expanze na do jižních Čech.
Již v počátku existence měl hrad mohutnou hradbu, jejíž základy byly budovány z plochých lomových kamenů. Máme dobré doklady o vícefázovosti hradby, což svědčí o tom, že tento úsek hradeb byl alespoň jednou opravován a zpevňován.
Nejmocnější souvrství ve středních stratech obou sond obsahuje velmi bohatý keramický materiál z 12. a 13. století. To dokládá, že hlavní dobou rozvoje bylo právě toto období. V areálu hradu vznikala rozsáhlá odpadová souvrství, což dokládá intenzívní sídlištní aktivitu na hradišti v tomto období. To je v plném souladu se stávajícími písemnými doklady.
Zřejmě již v době existence hradiště probíhalo v námi sledovaném úseku pohřbívání. Hrob 11/00, datovaný nejpozději do přelomu 12. a 13. století by mohl svědčit o výjimečném uložení ostatků dítěte z vysoce postavené rodiny a nepřímo může naznačit i dobu počátků kostela sv. Jana. Po zániku správní a zřejmě i obytné funkce hradiště v 2. polovině 13. století pohřební aktivita v tomto místě pokračovala. Velmi pozoruhodný je fakt, že v prostoru, kde již byl uložen významný dětský hrob, pokračovalo ukládání většinou dětských pohřbů i nadále.